Tři přání.

Jako vždycky chytil rybář zlatou rybku a následně proběhlo už notoricky známý dohadovaní o jejím puštění a plnění přání, typicky tří, i když se vyskytují výjimky. Tohle proběhlo standardním způsobem, takže ji pustil a přání byly tři.

A tak tam seděl jako správnej rybář. Tichej, zádumčivej, ale vevnitř rozjásanej. Konečně mu to vyšlo. Celý léta předstíral, že je rybář i když byl horník z Ostravy. I když díky rybímu tuku už od dětství ryby nemohl ani cítit. I když díky tomu byl mírně pokřivenej. Ale doslechl se, že se někdy zadaří to s tou zlatou rybkou – a ono to vyšlo. A tak dumal jak ty přání co nejlíp využít.

Cosi mu zalomcovalo prutem. To nečekal, to se mu ještě nestalo, vždyť na háčku neměl nic, žádnou žížalu nebo co. A tak začal tahat a když uviděl co to chytil zařval potěšeně místním dialektem “Uhoř !“

A uhořel..